Květen – čas pro zamyšlení
Pro někoho je květen lásky čas, faktický příchod jara a letních teplot, pro jiného i smutná vzpomínka na utrpení obětí a pozůstalých 2. světové války. Je to zvláštní, ale vrhkly mi slzy do očí. Kdo vlastně z dnešní mládeže a dětí ví, kolik uplynulo let od ničivého bombardování a vyhlazování Židů? Pozastaví se nad ponurou vzpomínkou válečného střetnutí Německa a defakto zbytku planety? Masový vrah Adolf Hitler , mimo jiné i zloděj československého zlata, zůstane snad navždy jedním z nejznámějších jmen dějin lidstva.
Válečné zločiny, proti lidské důstojnosti, zubožování a ponižování lidí i válečných zajatců nemělo obdoby. Na šest miliónů Židů našlo konec svého utrpení v koncentračních táborech, aby vyhovělo ideologii nacistického vůdce. Snaha o zlikvidování civilního obyvatelstva, jež se postavilo do cesty, nebrala konce. Více, jak 8 miliónů slovanských obyvatel nebylo ušetřeno. Přepadení Polska, obsazení Dánska, Norska a Finska, státy Beneluxu, bitvy o Atlantik, Stalingrad a stovky dalších, zamíchaly karty dějin.
Vzpomínka na minulost
Největším místem utrpení se staly koncentrační a vyhlazovací tábory. Židé, Poláci, Rómové, mentálně postižení, homosexuálové a jiní, neodpovídající vidině čisté rasy, jež stáli v cestě, byli zneškodněni. Ptali jste se někdy svých dětí, co tom všem ví? Zdali znají názvy Osvětim, Mauthausen anebo Dachau a Terezín? Možná se budete divit. Oslavy osvobození pro ně asi neznamenají vůbec nic. Zabíjení jim připadá běžné, však počítačové hry ho za normální považují.
Jako 13holka jsem ve škole dostala do ruky knihu o koncentračních táborech, jeho obětech a „způsobu života“ v nich. Nemůžu říct, že jsem se předtím o toto téma zajímala. Po přečtení fakt a obrázků, fotek, dopisů na rozloučení a motliteb, jsem našla cestu k tomu, abych vzdala každý rok holt všem umučeným. Slzy se mi při čtení tlačily do očí a začala jsem se o vše více zajímat. Uchvátily mě i filmy jako Schindlerův seznam, Pramen života anebo Sophiina volba. Člověk si ani neumí a nechce představovat, co se muselo dít.
Jak dnes vysvětlit dětem, že blahobytného života si musíme vážit? Dokázali by pochopit, že hladovění, zima a mučení patřilo ke každodenním věcem. Dokážeme to pochopit i my dospělí? Musíme přijít o vše, abychom byli šťastní a cenili si i maličkostí? Musí si člověk projít peklem, aby pochopil podstatu života?
Michaela
Zatím nebyl přidán žádný komentář.
Nový komentář